Trojlístek (symbol) – Mapa znalostí

„Teď jsme my tři Stewartovi,“ řekl, „neoddělitelní jako posvátný trojlístek. Říká se, že kdokoli nosí tuto posvátnou bylinu, je imunní vůči zlým kouzlům, a tak se my, dokud jsme si navzájem věrní, nebojíme zrady nepřátel.“

Walter Scott. Krása Perthu

Na rozdíl od hrdé tudorovské růže a bodláku a skromnějšího pórku není trojlístek ani tak oficiálním znakem Irska, jako spíše jeho neoficiálním symbolem. Oficiálním znakem je irská harfa. Harfu i trojlístek lze vidět na erbu Spojeného království.

Je snazší říct, kde nenajdete obrázek zeleného „třílístku“ bílého jetele… A na den svatého Patrika, patrona Irska, je prostě všude.

Trojlístek je od starověku uctíván jako posvátná rostlina a poté, v křesťanské éře, se stal symbolem Nejsvětější Trojice – říká se, že právě s jeho pomocí svatý Patrik vysvětlil lidem jeho podstatu. „Stejně jako z jednoho stonku mohou vyrůst tři listy, tak i Bůh může být jeden ve třech osobách.“ A s pomocí trojlístkového kříže se mu podařilo vyhubit všechny hady v Irsku. Pravda. to pravděpodobně není pravda. Historické dokumenty týkající se svatého Patrika o trojlístku nic neříkají.

První zmínka o spojení mezi uctívaným světcem země a trojlístkem pochází z roku 1726, a to z knihy o divokých rostlinách Irska od Dr. Caleba Trekelda. Zmínka o tradici nošení trojlístku na den svatého se nachází také v básni publikované v roce 1689, takže se zdá, že tento zvyk není tak starý a začal kolem konce XNUMX. století (předtím se nosily „kříže“ vyrobené ze zelených stuh, kříže svatého Patrika).

Kromě toho se vedly spory o to, co je to „skutečný“ jetel, jaký druh rostliny je jetel, a pokud jetel, tak jaký. Nebo je to možná nějaký druh šťovíku?

Není divu, že se Irové snažili bránit svůj milovaný trojlístek a zvyky s ním spojené! Zde je to, co napsal jeden z autorů dublinského Penny Journal: „Jiné země mohou být na svůj trojlístek stejně hrdé jako my. Ale nikde v celé zemi, ať už na pevnině nebo na ostrově, není dostatek této šťavnaté trávy k řádnému vykrmení ovcí. V zimě i v létě jsou naše vápencové kopce pokryty zeleným kobercem, který je ještě zelenější díky mlhám přicházejícím od Atlantiku. Trojlístek je všude. Hoďte kamínek na vrchol hory nebo doprostřed bažiny a trojlístek okamžitě vyroste. Když svatý Patrik vyhnal ze své hory všechny jedovaté tvory (kromě lidí), trojlístek vyrostl z jeho stop. A pokud čtenáři vašeho časopisu vylezou na vrchol této nejkrásnější irské hory, uvidí, že trojlístek tam stále roste a své medonosné květy obrací k západnímu větru. Přiznávám, že nemám trpělivost s drzými Angličany, kteří by nás chtěli přesvědčit, že tato drahá rostlina, spojovaná s našimi náboženskými a veselými vášněmi, není oblíbenou rostlinou svatého Patrika, a kdo by…“ vnucují nám jako symbol naší víry a naší národnosti tento malý kyselý, hubený šťovík! Je to všechno ten tvrdohlavý, upjatý Sas, pane Beechenre. Ačkoli Keogh, Trecald a další učení botanici z Irska tvrdí, že trojlístek je trifolium repens [bílý jetel]. A Trekeld píše: „Lidé nosí každý rok 17. března (to je den svatého Patrika) na kloboucích trojlístek. Nyní se věří, že s pomocí trojlístku jim vysvětlil tajemství Nejsvětější Trojice.“ Pravda, když „trojlístek utopí“, často to přeženou s alkoholem, což není dobré dělat na svatý svátek! Angličané se také odvolávají na svědectví Spensera, dalšího Sasa, který ve svém „Popisu irských záležitostí“ [básník Edmund Spenser v roce 1596 vydal pamflet věnovaný situaci v Irsku] píše, že pokud se Irům podaří najít mýtinu s jetelem nebo řeřichou, pak je to pro ně skutečná hostina. Cituje také anglického satirika, jistého Witta, který posměšně píše o těch, „kteří se oblékají do plášťů a stejně jako Irové jedí jetel“.

Ale my se tak snadno nenecháme dobýt, pane Sacksi! My Irové nejsme ochotni se na vaši žádost rozloučit se svou oblíbenou rostlinou! Ano, v těžkých časech by se Irové mohli pokusit ukojit svůj hlad jetelem, jako jsme to udělali před dvěma lety, když jsme jedli mořské řasy – hlad totiž zboří kamennou zeď. Ale nezdobí si Velšané klobouky pórkem na den svatého Davida? A někdy pórek jedí, jak psal Shakespeare, buď jako urážku, nebo jako koření [jeden z hrdinů hry „Jindřich V.“ pórek nenávidí a jiný, velšský vlastenec, hájí čest svého symbolu s kyjem v ruce]. Takže pro Ira není ostudou žvýkat jetel, když pociťuje ten zvláštní stav zvaný hlad! Ostatně, když jdu ven trávit čas v dobré společnosti, raději bych měl dech vonět po medové trávě než po česneku! Ale Velšan nežije jen z pórku, stejně jako chudý Ir z jetele. Neboť ani jeden z nich rozhodně není výživný. Abychom panu Bichenoovi splnili jeho očekávání, má ještě jeden argument ve prospěch toho, že šťovík je oblíbenou rostlinou této země, a tento argument je mnohem více v irském vkusu. Říká, že svazek šťovíku bude mnohem lepší jako citron než jetel. Na tom něco je; šťovík bude stačit. Ale ať Sas dělá, co může. I na své vlastní půdě, i v Londýně, bude mít velké potíže přesvědčit naše krajany v St. Giles’s [chudé čtvrti obývané irskými přistěhovalci], že oxalis acetosella„. tento malý, kyselý, maličký šťovík je vhodným symbolem Irska. To v žádném případě. Dám si prosím jetel. Zelený trojlístek!“

Tato krátká esej je podstatou vztahu mezi Irskem a trojlístkem. Je náš. „Irský“.

Tato malá, houževnatá rostlina, která podle legendy plašila zlo a mohla pomoci při uštknutí hadem nebo varovat před blížící se bouří, se stala hrdinou lidových písní. Nevěsty si ji dávaly do kytic. Na kloboucích a později i na oblečení ji nosili nejen Irové, ale i ti, kteří jim chtěli projevit náklonnost – dokonce i král Jiří IV. měl při své návštěvě Dublinu klobouk s trojlístkem (a Irové samozřejmě neodolali a složili o ní další satirickou píseň).

V jeho historii jsou ale i mnohem vážnější a smutnější okamžiky. V roce 1798 se objevila píseň „Wearing Green“, která bědovala nad zákazem „nošení zelené“, zejména nošení trojlístku na klobouku. V roce 1798 vypuklo v Irsku povstání proti anglické nadvládě. O několik měsíců později bylo brutálně potlačeno a o dva roky později se Irsko stalo součástí Spojeného království. Rebelové mohli být za nošení znaku oběšeni. Trojlístek se stal nejen symbolem, ale i nacionalistickým symbolem.

Není divu, že irským jednotkám v britské armádě bylo nošení trojlístku zakázáno, zákaz královna Viktorie zrušila až poté, co se irské pluky vyznamenaly během druhé búrské války (1899–1902). Mnoho Irů však považovalo nošení irského odznaku na anglické vojenské uniformě za výsměch.

Ale ať je to jakkoli, na začátku 20. století už to nebyli jen Irové, kdo ochotně nosil trojlístky na den svatého Patrika. Počet těch, kteří s nimi tento den oslavovali, každým rokem rostl. A stále roste.

Ano, zelený trojlístek se stal symbolem Zeleného ostrova. Jak zní píseň Wearing Green: „Když zákony zabrání růstu trávy a v létě se listí neodváží ukázat svou barvu, pak i já změním barvu svého klobouku. Ale do té doby, Pane Bože, budu nosit zelenou.“

Více než 800 000 knih a audioknih!

Dostat 2 měsíce předplatného Litres jako dárek a užívejte si neomezené čtení

Trojlístek (jetel – anglický jetel) (irský Seamróg, anglický Shamrock) je symbol Irska a registrovaná ochranná známka Irské republiky, je grafické znázornění třílistého bílého jetele, obvykle druhu Trifolium repens (plazivý jetel, bílý jetel, irský seamair bhán), ale v poslední době častěji druhu Trifolium dubium (pochybný jetel, irský seamair bhuí).

Irské slovo seamróg, které znamená trojlístek, je zdrobnělinou slova seamair (jetel). A anglické slovo shamrock je fonetickým překladem irského ekvivalentu.

Bílý jetel je odedávna známý svými léčivými vlastnostmi a během viktoriánské éry se stal velmi oblíbeným motivem v ozdobách. Trojlístek je také známým symbolem oslav svátku svatého Patrika.

Kromě jetele je jedlý šťovík lesní někdy nazýván trojlístek, který je v poslední době často zobrazován na irské heraldice, zaměňován s jetelem. Některé odrůdy jsou také někdy podvodně uváděny na trh jako „čtyřlístky“.

Související pojmy

Tudorovská růže (anglická růže, unijní růže) je tradiční heraldický znak Anglie a Hampshire (původně v erbu anglického krále Jindřicha VII. jako symbol sjednocení válčících královských dynastií Lancaster a York). Je zobrazena jako dvojitá růže, provedená v „přírodních“ (vlastních anglických) barvách: bílý květ na šarlatové a také rozdělený do čtyř šarlatových a bílých sektorů („čtvrtin“) nebo do dvou svislých částí šarlatové a bílé barvy.

Keltský kříž je náboženský symbol charakteristický pro Kelty na Britských ostrovech, varianta křesťanského kříže s překrývajícím se kruhem. Unicode má odpovídající symbol U+1F548 — keltský kříž.

Fleur-de-lis, také královská (bourbonská) lilie nebo fleur-de-lis (francouzsky fleur de lys/lis; „květ lilie“) je erb, spolu s křížem jeden z nejoblíbenějších, orel a lev. Odkazuje na počet neheraldických přírodních figur. Stylizovaný obrázek květiny sloužil jako ozdobný vzor nebo znak příslušnosti k četným společnostem Starého a Nového světa. Nachází se na válcových pečetích Mezopotámie, na staroegyptských basreliéfech a mykénské keramice a na mincích.

Kříž svatého Ondřeje je šikmý kříž symbolizující ukřižování svatého Ondřeje Prvozvaného (☓ – symbol U+2613 v Unicode). Používá se na vlajkách a symbolech několika zemí a území. V XNUMX. století se tento výraz používal také v architektuře pro označení rámu dvou diagonálně spojených trámů ve tvaru písmene „X“.

Červená růže z Lancasteru je heraldickým symbolem Lancashire a Lancasterů ve Válkách růží.

Odkazy v literatuře

Na rozdíl od hrdé tudorovské růže a bodláku a jejich skromnějšího bratrance pórku není trojlístek ani tak oficiálním znakem Irska, jako spíše jeho neoficiálním symbolem. Oficiálním znakem je irská harfa. Harfu i trojlístek lze vidět na erbu Spojeného království.

Trefoil (z latinského trifolium, francouzského trefle, německého Dreiblattbogen) je grafický tvar složený ze tří překrývajících se kruhů, používaný v křesťanské architektuře a symbolice. Termín se používá i pro jiné symboly trojitého tvaru.

Domácí badatelé sásánovského umění se domnívají, že „ani sémantický význam těchto znaků, ani jejich prototypy nebyly definitivně objasněny“[91]. Většina badatelů je původně nepovažuje za tamgy, ale rozlišuje tři skupiny znaků, mezi nimiž mohou být rodinné tamgy, znaky odpovídající určitým titulům a hodnostem a znaky („neshany“) chrámů[92]. Mezi chrámové znaky patří zejména trojlístek. Podobný trojzubec lze vidět na pečeti jednoho z mágů[93].

Na rozdíl od tohoto popisu, který odpovídá přírodě, jsou obrazy dubu v ikonách starozákonní Trojice konvenční. V nich je strom často korunován kulovitou korunou nebo připomíná obrovský palmovitý trojlístek, mochnu. Malíř ikon, i když si přečetl jeden z četných výtisků Danielova „Chůze“, se neřídil jeho textem, ale řídil se tradicí a ikonickými náčrty. Pokud bylo pro opata důležité co nejpřesněji popsat uctívaný objekt, pak malíř ikon při vytváření objektu uctívání dodržoval kánon, což mu umožňovalo předávat posvátné významy z jedné ikony na druhou. Posvátné předměty a pravdy nepodléhaly metamorfózám. Toto je království Boží a víry, a nikoli člověk a kultura.

Související pojmy (pokračování)

Triskelion (také triskele, triskele, triskele, ze starořeckého τρισκελής – trojnohý) je symbol v podobě tří běžících nohou vycházejících z jednoho bodu.

Vnitřní bordura, abstraktní bordura (francouzsky Orle, německy Inbord) je zbrojní bordura, která vybíhá z okraje štítu přibližně jeho šířkou a připomíná kovové výztuhy středověkého štítu.

Kryzh je součástí vlajky (někdy se také používá název „kanton“, přijatý v západní vexilologii).

Azurová je jedním z odstínů modré, barva minerálu azurit a barviva azurová, barva oblohy za jasného dne.

Koruna (z latiny corona – věnec, koruna) je pokrývka hlavy, která je symbolem panovnické moci.

Stříbrná (stříbrná) je kovová barva, odstín šedé, který popisuje barvu kovu stříbrná.

Hermelínová srst (francouzsky hermine) je jednou ze dvou kožešin tradičně používaných v heraldice.

Maltézský kříž je osmihrotý kříž, který používal kdysi mocný rytířský řád Špitálů (Johnité – členové katolického duchovního rytířského řádu sv. Jana, založeného v XNUMX. století v Palestině). Symbol pochází z erbu italského města Amalfi, jehož lidé byli zakladateli jeruzalémské nemocnice, která dala vznik řádu.

Heraldické figury jsou základními zbrojními postavami. Dělí se na čestné a jednoduché.

Emblém (starořecky: ἔμ-βλημα — „vložka; vyvýšená dekorace, intarzie“) je konvenční ztvárnění myšlenky v kresbě nebo soše, které je přiřazen ten či onen význam.

Erb – všechny postavy umístěné ve štítu erbu. Zbrojové figury se dělí na heraldické – mající konvenční význam a neheraldické – všechny ostatní figury, které se zase konvenčně dělí na přirozené (lev, orel, lilie atd.) a umělé (meč, podkova atd.) .

Kříž svatého Jiří je rovný červený kříž na bílém pozadí. Střed kříže se shoduje se středem bílé plochy, na které je aplikován. Je to symbol křesťanského svatého a velkomučedníka Jiřího (řecky: Άγιος Γεώργιος).

Skandinávský kříž je kříž na vlajce, jehož svislá příčka je posunuta směrem k okraji látky.

Palmový kříž je rovný, rovnostranný kříž s rozšířenými konci. Mimo jiné spolky jej ve středověku používali templáři (templáři).

Věnec (ze staroslověnštiny вѣно „dar“) je tkaná ozdoba ve tvaru prstence vyrobená z květů, listů, větví a někdy i z materiálů napodobujících přírodní.

Tři koruny (švédsky: tre kronor, někdy přepisováno jako tre kronur) jsou národní heraldický symbol Švédska, který se nachází na státním znaku Švédska a skládá se ze tří otevřených korun, dvou nad jednou, na modrém pozadí. Tento národní symbol Švédska je mladší než folkungský lev.

Orel v heraldice je jednou z nejčastějších erbovních postav. Mezi přírodními postavami je běžnější postavou pouze lev.

Kříž (staroslovanský *krьstъ) Více informací: Heraldické kříže
Neheraldické figury jsou všechny erbové figury, které nejsou heraldické.

Křesťanská vlajka je ekumenická vlajka vytvořená na počátku 20. století, která reprezentuje všechny věřící v křesťanství a křesťanský svět. Používá ji mnoho křesťanských denominací, včetně anglikánů, baptistů, mennonitů, metodistů, moravských věřících, luteránů, presbyteriánů, kvakerů a reformovaných církví. Vlajka je populární v Severní Americe, Africe a Latinské Americe a má bílé pole s červeným latinským křížem uvnitř modrého čtverce.

Bílá růže z Yorku je heraldickým symbolem rodu Yorků a symbolem Yorkshire.

Gryf (napůl orel, napůl lev) je neheraldická postava, která se často vyskytuje v erbech. Symbolizuje sílu, autoritu, bdělost. Podle Lakiera slouží jako symbol rychlosti kombinované se silou. Staří lidé si mysleli, že schovává poklady.

Dělení štítu (řez, dělení) je heraldický prostředek a termín znamenající rozdělení pole štítu na dvě nebo více barevně odlišně zbarvených částí pomocí rovných nebo složených čar. Většinou je štít rozdělen na několik stejných částí, dělení na nestejné části je mnohem méně obvyklé. Dělicí čáry, bez ohledu na jejich tvar, probíhají vždy jedním ze čtyř možných směrů: vertikálně (v heraldice – disekce), horizontálně (průsečík), diagonálně vlevo (úkos vpravo) a diagonálně.

Čtyřlístek je rostlina s jedním listem, která má alespoň jeden list se čtyřmi listy, na rozdíl od obvyklých tří listů. V západní tradici se věří, že taková rostlina přináší štěstí nálezci, zejména pokud je nalezena náhodou. Podle legendy každý list čtyřlístku představuje něco specifického: první list představuje naději, druhý list představuje víru, třetí list představuje lásku a čtvrtý list představuje štěstí.

Heraldický jazyk (heraldický popis, blasoning) je popisný kód vyvinutý v západoevropské kultuře pro záznam a popis obrázků na erbech a vlajkách. Heraldický jazyk při absenci fotografie a vysoké ceně barevných kreseb umožnil popsat obrázky na erbu nebo vlajce textem či slovy různými metodami, díky čemuž je bylo možné následně reprodukovat s dostatečnou přesností.

Hlavice (finial) je vrchol nějakého předmětu (rukojeť meče, hole atd.) nebo stavby (věže, kopule).

Národní personifikace je zosobněný obraz národa nebo státu, obvykle používaný v kultuře a státní propagandě.

Od starověku byl vavřínový věnec nebo vavřínová ratolest symbolem slávy, vítězství nebo míru.
Jelen v heraldice – v heraldice je jelen znakem válečníka, mužské šlechty.

Gonfalon nebo gonfanon (italsky: Gonfalone, francouzsky: gonfalon, starofrancouzsky: gonfanon. ze staré francouzštiny: gundfano, kde gund je válka a fano je prapor) je pravoúhlá heraldická vlajka, vždy končící několika stuhami, prapory nebo pruhy.

Burelet byl symbolem skutečnosti, že rytíř byl skutečně na křížové výpravě. Proto lze v heraldice nalézt obraz burelet. Burlety měly barvu praporu a štítu, pod nimiž rytíř bojoval.

Řádová stuha nebo medailová stuha je speciální stuha instalovaná pro každý řád nebo medaili, která má specifickou barvu a design.

Monogram (řecky: μόνος „jeden“ + γραμμα „písmeno“) je znak složený z počátečních písmen křestního jména a příjmení, spojených, umístěných vedle sebe nebo propletených, nebo ze zkratky celého jména.

Francouzský štít je jednou z hlavních forem heraldického štítu používaného v heraldice. Je to obdélník s největší ostrostí ve střední spodní části. Poměr šířky a výšky je 8:9, poměr horního a spodního okraje podél svislé osy je 1.0:1.0. Spodní rohy štítu jsou zaoblené.

Pěticípá hvězda je geometrický obrazec, který lze nakreslit jednou souvislou čárou.

Martlet (vlaštovka) je přirozená zbrojní postava znázorňující stylizovaného ptáka s krátkými chomáčky peří místo tlapek. Rorýsům se také dříve říkalo martleti, protože jejich nohy byly tak malé, že lidé věřili, že rorýsi žádné nohy nemají.

Triquetra, také triquestr (lat. triquetrum od tri „tři“ + quetrus „mající úhly“) je symbolem, jehož původ a moderní použití jsou nápadně odlišné. Tak například po 10. století na Rusi byl symbol používán především jako specifický „varjažský“ ornamentální motiv.

Vlajka (z nizozemského vlag) je látka pravidelného geometrického (obvykle obdélníkového) tvaru se zvláštním zbarvením.

Camunijská růže (italsky: Rosa camuna) je jeden z nejznámějších petroglyfů údolí Val Camonica, pocházející z doby železné, kdy v údolí Camonica žili Kamuňané. Je to uzavřená meandrující linie, vinoucí se mezi devíti hroty (italsky: copelle).

Smyčkový čtverec (⌘) je symbol, který vypadá jako čtverec se smyčkami na vnější straně v rozích. Tak se nazývá například v dílech věnovaných mississippské kultuře. Je také známý jako symbol orientačního bodu, pokud se používá jako informační symbol, což je praxe, která začala v severských zemích na konci 1960. let XNUMX. století. Tento symbol je také známý jako erb sv. Jana nebo kříž sv. Hany (příbuzný se švédským sankthanskorem, dánským johanneskorem a finským hannunvaakuna), Gorgonina smyčka a symbol příkazu.

Javorový list (francouzsky: Feuille d’érable) je jedním z oficiálních symbolů Kanady, spolu s kanadským bobrem. List má tvar koruny.

Heraldika (heraldika; z latinského heraldus „hlasatel“) je speciální historická disciplína, která studuje erby, jakož i tradice a praktiky jejich užívání. Je součástí emblematiky – skupiny vzájemně souvisejících disciplín, které studují znaky. Rozdíl mezi erby a ostatními znaky spočívá v tom, že struktura, užívání a právní postavení erbů odpovídá zvláštním, historicky stanoveným pravidlům. Heraldika přesně určuje, co a jak lze aplikovat na státní znak, rodový znak.

Německá (germánská) heraldika (německy: Deutsche Heraldik) je specifický heraldický systém charakteristický pro moderní Německo a Rakousko, stejně jako pro historickou Svatou říši římskou. Tento koncept zahrnuje jak státní, zemskou a městskou heraldiku, tak i šlechtickou, měšťanskou a církevní heraldiku. Německý heraldický systém, oddělený od galsko-britské, latinské a východoevropské tradice, měl silný vliv na heraldické tradice v zemích severní Evropy.

Fylfot (angl. fylfot) je termín původně používaný jako synonymum pro svastiku. V moderní heraldické literatuře tento termín označuje zvláštní případ svastiky: vždy se seříznutými konci a zpravidla pravotočivý.