Temperament, jeho základní vlastnosti. Typy temperamentů a jejich psychologické charakteristiky.

Nejstarší klasifikaci temperamentních typů vyvinul ve 2. století př. n. l. římský lékař Claudius Galén. Tato typologie rozlišuje čtyři hlavní typy: cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholický. Zpravidla by se mělo hovořit o převaze určitých temperamentních rysů, vztahu mezi temperamenty, jejich procentuálním poměru v osobnosti. Ve své „čisté formě“ jsou jednotlivé temperamentní typy vzácné. Charakterizujme „čisté“ typy temperamentů.

2.1 Melancholický temperament

Slabý nestabilní typ nervového systému

Melancholik má obvykle nestabilní emoce, je náchylný k nepřiměřeným strachům a obavám, je nestálý, snadno se vzruší, silně unaví a nerozhodný. Jeho city jsou pomalé a nevyvážené, navenek nevýrazné, obvykle doprovázené nepříliš aktivní mimikou. Zároveň je nervový systém melancholika vysoce citlivý na všechny dráždivé látky. Je extrémně vnímavý a poddajný vůči jakýmkoli vnějším vlivům. Zkazit nebo naopak zlepšit náladu melancholika je pravděpodobně snazší pomocí několika minut emocionálně nabité komunikace než u zástupce jiného temperamentu. Navenek lze melancholika snadno rozeznat podle jeho pohyblivosti. Mění se situace, prostředí, chování partnera – melancholik se mění spolu s nimi. Přitahuje ho tam, kde je pohyb. Obecně je melancholická konstituce suchá, hubená, proměnlivá. Melancholik je na druhém místě po cholerikovi, co se týče hubenosti a úbytku hmotnosti.

Následující vnější znaky jsou charakteristické:

· vysoká rychlost metabolismu, melancholičtí lidé obvykle jen tak nepřibírají na váze, nicméně metabolismus je nevyvážený, a proto se často objevuje silná únava

· protáhlé části těla, znatelné prodloužení končetin v poměru k celkovým proporcím, důraz celé postavy na končetiny

· výrazné kosti, ploché, tenké, slabé svaly, dlouhé tenké svaly a kosti

· relativně široké boky a ramena s úzkým pasem

· vysoké hranaté čtvercové čelo, lebka se výrazně zužuje směrem dolů, horní část hlavy je objemově větší než spodní část

· nos je často protáhlý, špičatý, vyčnívající dopředu a jasně definovaný

vysoké hranaté čtvercové čelo, lebka se výrazně zužuje směrem dolů, horní část hlavy je objemově větší než dolní

2.2 Flegmatický temperament

Slabý stabilní typ nervové soustavy

Typický flegmatik je obvykle vyrovnaný, klidný, má slabé emoce a stabilní náladu. Na první pohled se zdá být sebevědomý, ale poněkud líný a lhostejný. Lidé tohoto temperamentu se vyznačují pomalostí, poklidností, rozvahou a setrvačností. V komunikaci s flegmatickým člověkem je nejsnadnější cítit pozitivní emoce a klid. Navenek je flegmatik nevýrazný v pocitech a výrazech obličeje. V klidném stavu jsou jeho pohyby pomalé, pomalé, poněkud neohrabané, ale silné a sebevědomé. Také pomalu přemýšlí, při rozhodování dlouho váhá, závěry, ke kterým dochází, je těžké otřást a rozhodnutí, která činí, je těžké změnit.

Následující vnější znaky jsou charakteristické:

· Pomalé pohyby, klid a sebejistota, jako by se vznášela chůze

· Čtvercově obdélníkové, „sudovité“ tělo. Masivní, hutná, pevně stavěná postava, hranaté tvary.

· Existuje sklon k obezitě. Zřetelná nebo mírná tuková tkáň, projevující se především obezitou trupu a břicha.

· Nos je velký, rovný, vyčnívající dopředu, špička směřuje dolů

· Lícní kosti jsou slabě nebo středně výrazné.

· Střední nebo nízká rychlost metabolismu – k přibírání na váze dochází při přejídání.

Kulatý, kulovitý obrys koruny.

Slavní flegmatici: M. I. Kutuzov, I. A. Krylov.

2.3 Cholerický temperament

Silný nestabilní typ nervového systému

Cholerický temperament je spojen s nevyváženým typem nervové soustavy, u takových lidí obvykle převládá excitace nad inhibicí. Cholerické emoce jsou jasné, silné, ale nestabilní, má aktivní, demonstrativní expresivní výraz obličeje, ukvapenou řeč, prudká gesta. Jeho nálada se často prudce mění. Navíc tyto změny často nemají žádné vnější příčiny, nálady vznikají „náhle“, z ničeho nic, sám cholerik si obvykle jen těžko vysvětlí, proč se náhle nechal unést nebo naopak zvadl. Charakteristickým způsobem přehnaného reagování na všechno si cholerik vysloužil pověst nejzlomyslnějšího a nejhádavějšího temperamentu. To však tak není. Cholerický temperament jen přirozeně umocňuje jakékoli projevy lidské činnosti – dobré i špatné. Proto to, co je normálně vnímáno v podání osoby jiného temperamentu, v podání cholerik vypadá přehnaně jasně, groteskně. Pohyby jsou rychlé, prudké, energické, silné.

Následující vnější znaky jsou charakteristické:

· křehkost vzhledu, hubenost a štíhlost, suchá postava

· Žádný výrazný sklon k obezitě, hubenosti.

· Nos má výrazný tvar – s hrbem, “ptačí”, silně vystupující, špičatý, protáhlý, prodloužený dopředu, špička je zřetelně snížená vzhledem k kořeni

· Nohy jsou dlouhé, tenké, kolena jsou tenká, hranatá, ostrá, chodidla jsou úzká, protáhlá, hrbolatá, klouby ostře vyčnívají.

· Špičatá parietální oblast.

Hrudník je úzký, dlouhý, plochý nebo konkávní, s ostrým žeberním úhlem.

Slavní cholerici: A. V. Suvorov, Petr I., A. S. Puškin.

2.4 Sangvinický temperament

Silný stabilní typ nervového systému

Sangvinik je nejlépe známý jako aktivní, veselý a dobromyslný člověk. To plně odráží realitu. Většina sangviniků má silné, vyrovnané, ale zároveň stejně pohyblivé emoce jako cholerik. Dá se říci, že sangvinik je navenek neklidný, ale uvnitř klidný. I po záblesku podrážděnosti, který se sangvinikovi stává extrémně zřídka, se velmi rychle uklidní. Optimismus, veselost a dobromyslnost, které sangvinik vyzařuje v jakékoli situaci, jsou hlavními rozlišovacími rysy zástupců tohoto temperamentu. Sangvinik má zpravidla dobrou náladu, která se zřídka mění. Jeho reakce jsou vždy jasně projevené, snadno a rychle se mění.
Sangvinik má stejnou aktivní mimiku jako cholerik. Tento temperament poskytuje sebevědomou kontrolu nad emocemi, rychlou a jasnou řeč, doprovázenou expresivní mimikou a gesty. Pohyby sangvinika jsou silné, energické, sebevědomé a pružné. Sangvinická konstituce dává široký obličej a kulaté tělo, výrazný sklon k obezitě a motorické aktivitě. V normálním stavu se sangvinická konstituce projevuje jako pružnost a pohyblivost. Dokonce i chůze tohoto člověka tyto vlastnosti odráží – je rychlá, ale plynulá a pružná.

Následující vnější znaky jsou charakteristické:

· Kulaté, „kulovité“ tělo, zaoblené tvary, nízká, zřídka střední výška.

· Výrazná tuková tkáň, tuk se ukládá rovnoměrně ve všech částech těla.

· Nízká rychlost metabolismu – přibývání na váze i při relativně malém příjmu potravy.

· Čelo je kulaté, bez výstupků nebo nerovností, hladce zaoblené, s téměř nepostřehnutelným přechodem do vlasové části.

Zadní část hlavy je kulatá nebo plochá, bez výčnělků, přechod do krku je špatně definovaný.

Slavní optimističtí lidé: M. Yu. Lermontov, Medvídek Pú, W. A. Mozart.

Temperament člověka je vrozená vlastnost, která se projevuje v dětství. Vlastnosti temperamentu se však obzvláště jasně projevují v dospívání:

2.5 Temperament školáků.

Školák se sangvinickým temperamentem živě a s velkým zájmem reaguje na vše, co upoutá jeho pozornost. Podle jeho výrazu v obličeji lze snadno uhodnout, v jaké je náladě. Hlasitě se směje, dokáže se velmi rozzlobit. Dokáže se rychle soustředit, je energický a pracovitý. Neunaví se. Podřizuje se disciplíně. Pocity, nálady, zájmy a touhy jsou velmi proměnlivé. Usiluje o komunikaci a rychle navazuje kontakt s lidmi.

Školák s cholerickým temperamentem se vyznačuje vysokou aktivitou, je nespoutaný, netrpělivý, vznětlivý. Má nestabilitu zájmů a aspirací. Obtíže s přepínáním pozornosti. Vytrvalý. Nejčastěji neformální vůdci, schopní vést kluky. Často se také stávají „šašky“, „vyvrhely“. Neustálá touha vyzkoušet něco nového, zajímavého. Často se dostávají do polárních situací, konfliktů, rvaček a zde mohou být první ve skautských hnutích, Greenpeace. Často se něčemu fanaticky oddávají.

Školák s flegmatickým temperamentem je slabě emotivní. Je těžké ho rozesmát nebo zarmoutit. V jakékoli situaci zůstává klidný. Pomalý. Je pro něj obtížné přejít na jinou práci. Nevynalézavý, těžko vychází s lidmi, pracovitý, v novém prostředí se cítí nepříjemně. Vyznačuje se trpělivostí, vytrvalostí, sebeovládáním.

Školák s melancholickým temperamentem se snadno urazí. Bolestně citlivý. Tichý hlas. Snížená aktivita. Ve třídě zřídka zvedá ruku, je plachý, bázlivý; sebemenší obtíž ho donutí spustit ruce, snadno se unaví, rozptýlí, ztrácí víru v sebe sama. Jemná konstituce. Nesnáší dlouhodobé nervové napětí. Může dojít k nervovým zhroucení. V této době je tajnůstkářský, uzavírá se do sebe, prožívá extrémní zábrany, tj. stává se pomalým, lhostejným ke všemu.

Projekt „Centrum vzdělávacích technologií“

Zdrojové centrum „ICT ve vzdělávacím procesu“

Škola č. 32 “Eureka-rozvoj” ve Volžském kraji

Palčunovová Taťána, 2009

Вы здесь: Studenti Vstupenky Obecná psychologie Temperament, jeho základní vlastnosti. Typy temperamentů a jejich psychologické charakteristiky.

Temperament (lat. temperamentum – správný poměr částí) je stabilní kombinace individuálních osobnostních charakteristik spojených spíše s dynamickými než smysluplnými aspekty činnosti. Temperament je základem vývoje postavy; Obecně je temperament z fyziologického hlediska typem vyšší nervové aktivity člověka.

Temperament je soubor vlastností, které charakterizují dynamické rysy průběhu psychických procesů a lidského chování, jejich sílu, rychlost, výskyt, zastavení a změnu. Vlastnosti temperamentu lze pouze podmíněně zařadit mezi skutečné osobní vlastnosti člověka, představují spíše jeho individuální vlastnosti, protože jsou převážně biologicky determinované a vrozené. Temperament má však významný vliv na formování charakteru a chování člověka, někdy určuje jeho jednání, jeho individualitu, takže není možné zcela oddělit temperament od osobnosti. Působí jako spojovací článek mezi tělem, osobností a kognitivními procesy.

Vlastnosti temperamentu.

Vlastnosti temperamentu zahrnují ty výrazné individuální vlastnosti člověka, které určují dynamické aspekty všech jeho druhů činnosti, charakterizují vlastnosti průběhu duševních procesů, mají více či méně stabilní povahu, přetrvávají po dlouhou dobu, objevují se brzy po narození (po centrálním nervový systém nabývá specificky lidských forem). Má se za to, že vlastnosti temperamentu jsou určeny především vlastnostmi lidského nervového systému, které jsme zkoumali v předchozí kapitole učebnice, pojednávající o problémech schopností.

Sovětský psychofyziolog V.M. Rusalov, opírající se o nový koncept vlastností nervového systému, navrhl na jeho základě modernější výklad vlastností temperamentu. Na základě teorie funkčního systému P.K. Anokhin, který zahrnuje čtyři bloky ukládání, cirkulace a zpracování informací (blok aferentní syntézy, programování (rozhodování), provádění a zpětné vazby), Rusalov identifikoval čtyři související vlastnosti temperamentu, které jsou zodpovědné za šíři nebo zúženost aferentní syntézy. (míra intenzity interakce těla s prostředím), snadnost přepínání z jednoho programu chování na druhý, rychlost provádění aktuálního programu chování a citlivost na nesoulad mezi Skutečným výsledkem akce a jejím akceptorem.

V souladu s tím se mění tradiční psychofyziologické hodnocení temperamentu a místo dvou parametrů – aktivity a citlivosti – nyní zahrnuje čtyři složky: ergicitu (vytrvalost), plasticitu, rychlost a emocionalitu (citlivost). Všechny tyto složky temperamentu jsou podle V. M. Rusalova podmíněny biologicky a geneticky. Temperament závisí na vlastnostech nervového systému a ty jsou zase chápány jako hlavní charakteristiky funkčních systémů, které zajišťují integrační, analytickou a syntetickou činnost mozku a celého nervového systému jako celku.

Temperament je psychobiologická kategorie ve smyslu slova, že její vlastnosti nejsou ani zcela vrozené, ani závislé na prostředí. Ty, jak uvádí autor, představují „systémové zobecnění“ původně geneticky specifikovaných individuálních biologických vlastností člověka, které se „zařazením do nejrůznějších činností postupně transformují a bez ohledu na obsah činnosti samotné , tvoří zobecněný, kvalitativně nový individuálně stabilní systém invariantních vlastností “

V souladu se dvěma hlavními typy lidské činnosti – objektivní činností a komunikací by měla být každá z identifikovaných vlastností temperamentu zvažována samostatně, protože se předpokládá, že se v činnosti a komunikaci projevují odlišně.

Je třeba věnovat pozornost ještě jedné okolnosti charakterizující souvislost mezi temperamentem a vlastnostmi nervového systému. Psychologickými charakteristikami temperamentu nejsou vlastnosti samotné nervové soustavy nebo jejich kombinace, ale typické rysy průběhu psychických procesů a chování, které tyto vlastnosti dávají vzniknout.

Uvažujme tyto vlastnosti ve vztahu ke kognitivním procesům, objektivní činnosti a lidské komunikaci. Odpovídající vlastnosti zahrnují aktivitu, produktivitu, excitabilitu, inhibici a přepínatelnost.

Aktivní stránka vnímání, pozornosti, představivosti, paměti, respektive myšlení, je míra, do jaké je člověk schopen soustředit se, soustředit svou pozornost, představivost, paměť a myšlení na určitý předmět nebo jeho aspekt. Tempo se projevuje v tom, jak rychle fungují odpovídající mentální procesy. Jeden člověk si například pamatuje, vybavuje, uvažuje, představuje si, přemýšlí o vyřešení problému rychleji než jiný.

Produktivitu všech uvedených kognitivních procesů lze hodnotit podle jejich produktů, podle výsledků získaných za určité časové období. Produktivita je vyšší tam, kde dokážete vidět, slyšet, zapamatovat si, zapamatovat si, představit si a rozhodnout se více za stejnou dobu. Produktivita by neměla být zaměňována s výkonem. Člověk, který má vysoce produktivní (v naznačeném smyslu slova) kognitivní procesy, nemusí mít nutně zvýšenou výkonnost, tzn. schopnost udržet dané pracovní tempo po dlouhou dobu.

Vzrušivost, inhibice a přepínatelnost charakterizují rychlost výskytu, zastavení nebo přepnutí určitého kognitivního procesu z jednoho objektu na druhý, přechod od jedné akce k druhé. Některým lidem například trvá déle než jiným, než se zapojí do duševní práce nebo přejdou z přemýšlení o jednom tématu na druhé. Někteří lidé si pamatují nebo vybavují informace rychleji než jiní. Zde je také třeba mít na paměti, že tyto rozdíly nedefinují schopnosti lidí.

Ve vztahu k objektivní činnosti se činností rozumí síla a amplituda pohybů s ní spojených. U aktivního člověka jsou instinktivně širší než u méně aktivního člověka. Například zvýšená temperamentní aktivita ve sportu vyvolává u sportovce širší a silnější pohyby, zahrnuté v různých cvičeních, než u někoho, jehož temperamentová vlastnost je slabě vyjádřena. Aktivnější člověk má rozsáhlejší rukopis, jeho písmena jsou vyšší a vzdálenost mezi nimi je větší než u méně aktivního jedince. Osoba se zvýšenou aktivitou obtížněji provádí slabé, jemné pohyby s malou amplitudou, zatímco osoba se sníženou aktivitou obtížněji provádí silné a rozmáchlé pohyby.

Tempo práce v předmětové činnosti je dáno počtem operací, úkonů, pohybů provedených za jednotku času. Někdo preferuje práci rychlým tempem, jiný pomalým.

Produktivita činností souvisejících s pohyby závisí na činnosti a tempu práce, pokud na odpovídající činnosti nejsou kladeny žádné další požadavky, kromě frekvence a intenzity.

V lidské komunikaci se diskutované vlastnosti temperamentu projevují podobně, pouze se v tomto případě týkají verbální a neverbální interakce mezi člověkem a člověkem. U jedince se zvýšenou aktivitou je řeč, mimika, gesta a pantomima výraznější než u člověka se sníženou aktivitou. Aktivnější lidé mívají silnější hlas. Míra jejich řeči, stejně jako míra emocionálně výrazných pohybů, je poměrně vysoká.

Komunikační styl vysoce a slabě vzrušivých lidí se výrazně liší. První reagují rychleji, snáze navazují kontakt a lépe se přizpůsobují v komunikaci než ti druzí. Inhibovaní jedinci snáze zastavují komunikaci a jsou méně hovorní než ti, jejichž inhibiční reakce jsou pomalé. Ti se často vyznačují tím, že hodně mluví, nepouštějí partnera a vytvářejí dojem, že jsou otravní. Mají potíže při komunikaci z jednoho tématu na druhé, od jedné osoby k druhé. „Produktivita“ jejich komunikace, tzn. schopnost komunikovat a vnímat informace za jednotku času je také větší než u lidí opačného typu – neaktivní a pomalé.

Typy temperamentu

I. Kant rozdělil lidské temperamenty (projevy temperamentu lze vidět i u vyšších zvířat) na dva typy: temperamenty citové a temperamenty aktivity. Obecně platí, že „lze vytvořit pouze čtyři jednoduché temperamenty: sangvinik, melancholik, cholerik, flegmatik“. Z těchto čtyř typů temperamentu mezi citové temperamenty patří sangvinik a jeho opak, melancholický. První se vyznačuje tím, že s ním vznikají vjemy v nervovém systému a ve vědomí člověka celkem rychle a navenek se silně projevují, vnitřně však nejsou dostatečně hluboké a dlouhotrvající. U melancholického temperamentu jsou vnější projevy vjemů méně živé, ale vnitřně dosti hluboké a trvalé.

• Sangvinický temperament činnost charakterizuje osobu velmi veselé povahy. Zdá se, že je optimista, plný naděje, humorista, šprýmař, šprýmař. Rychle se vznítí, ale stejně rychle vychladne a ztratí zájem o to, co ho ještě nedávno vzrušovalo a přitahovalo k sobě. Sangvinik slibuje hodně, ale ne vždy své sliby dodrží. Snadno a rád přichází do styku s cizími lidmi, je dobrý konverzátor, všichni lidé jsou jeho přátelé. Vyznačuje se laskavostí a ochotou pomoci. Intenzivní duševní nebo fyzická práce ho rychle unaví.
• Melancholický temperament aktivita je podle Kanta charakteristická pro člověka opačného, ​​většinou ponuré nálady. Takový člověk obvykle žije složitým a intenzivním vnitřním životem, přikládá velký význam všemu, co se ho týká, má zvýšenou úzkost a zranitelnou duši. Takový člověk je často rezervovaný a hlavně se při slibech kontroluje. Nikdy neslibuje, co není schopen udělat, velmi trpí tím, že tento slib nemůže splnit, i když jeho splnění na něm přímo nezávisí.
• Cholerický temperament činnost charakterizuje vznětlivého člověka. O takovém člověku říkají, že je příliš horký, nespoutaný. Takový jedinec přitom rychle vychladne a zklidní se, pokud mu ustoupí nebo se s ním setkají na půli cesty. Jeho pohyby jsou prudké, ale krátkodobé.
• Flegmatický temperament činnost se týká chladnokrevného člověka. Vyjadřuje sklon k nečinnosti spíše než k intenzivní, aktivní práci. Takový člověk se pomalu dostává do stavu vzrušení, ale na dlouhou dobu. To nahrazuje jeho pomalost v nástupu do práce.