Stavba vnějších a vnitřních stěn – materiály, nářadí

1.1 Tento technologický diagram je určen pro použití při stavbě cihelných příček o tloušťce 1/4 a 1/2 cihly, vyztužených a nevyztužených, s použitím plných keramických cihel dle GOST 530-95, vápenopískových cihel dle GOST 379-95, vápenocementové malty dle GOST 28013-98 pro omítání.

(Pozměněná verze).

1.2 Mapa byla vypracována v souladu s pokyny pro tvorbu procesních map ve stavebnictví (TsNIIOMTP 1998).

1.3 Mapa byla sestavena s ohledem na požadavky SNiP 3.03.01-87 „Nosné a obvodové konstrukce“ a GOST 530-95 – plné keramické cihly, GOST 28013-98 – cemento-vápenná malta, jakož i mezinárodní normy ISO-9001 o řízení jakosti a zajišťování jakosti konstrukčních a technologických výrobků z hlediska souladu s požadavky regulační dokumentace spotřebitele.

(Pozměněná verze).

1.4 Mapa obsahuje pokyny pro stavbu cihelných příček s použitím plných keramických cihel M-75 a cemento-vápenné malty M-25.

1.5 Materiální a technické zdroje, výpočet nákladů práce a strojového času, materiální a technické zdroje jsou uvedeny na velkoplošném metru konečného produktu – stavby zděné příčky o ploše 100 m2.

1.6 Propojení mapy procesu s konkrétními objekty a podmínkami výroby práce spočívá ve specifikaci objemů práce, údajů o potřebě pracovních sil a materiálně-technických zdrojů.

1.7 Mapa zajišťuje její šíření v oblasti informačních technologií se zahrnutím mapy do znalostní báze o technologii a organizaci stavebních procesů automatizovaného pracovního místa (ARP) projektanta, zhotovitele a zákazníka.

2.1 Před zahájením prací na instalaci cihlových příček se provádějí následující přípravné práce:

— příčky jsou vyznačeny;

— je instalováno a zkontrolováno lešení (pro pokládku druhé vrstvy);

— na pracoviště byly dodány potřebné materiály, nástroje a vybavení;

— je zajištěno osvětlení pracoviště (je-li to nutné).

2.2 Cihly se na staveniště dodávají v balíčcích ve speciálně vybavených plošinových nákladních automobilech a skladují se v klecích na paletách. Není povoleno stohovat palety s cihlami výše než ve dvou řadách.

Malta je dodávána maltovými vozy a na staveniště je dodávána pomocí zařízení typu SO-126. Cihly jsou na pracoviště dodávány jeřábem.

2.3 Při výrobě zděných příček se používá prefabrikované lešení (pákové lešení navržené společností TsNIIOMTP, prefabrikované panelové lešení OAO PKTIpromstroy pr. 1214 nebo podobné).

2.4 Stavbu cihelných příček provádí tým zedníků ve složení:

Zedník 4. třídy – 1 osoba;

Zedník 2. kategorie – 1 osoba.

2.5 Stavba cihlových příček se provádí v následující technologické posloupnosti:

— kotevní lano je napnuté;

— malta se rozprostře a cihly se položí na příčku;

— provádí se zdění příček;

— je ověřena správnost pokládky.

Zdivo příček je provedeno z plných cihel s vazbou 1/2 cihel po celé délce řad.

Při stavbě cihlových příček se lešení periodicky zatěžuje cihlami a kontejnerová krabice se zatěžuje maltou.

Při instalaci příček zedník 4. třídy zajišťuje a utahuje kotvící lano. Po dokončení pokládky další řady příčky zedník 4. třídy uvolní napínač kotvící lano na řadě. Poté jednou rukou zvedne svorku a druhou rukou podepře řadu, nainstaluje svorku na značku další řady a zajistí ji šroubem. Po utažení lano zkontroluje její vodorovnost.

Zedník II. kategorie rozloží cihly na položenou příčku, těsně vedle sebe, ve vzdálenosti tří cihel od začátku zdiva, přičemž ponechá prostor pro rozprostření malty. Takto položí 2 cihel, načež rozprostře maltu. Před nanesením malty na příčku ji zedník II. kategorie nahrnul do bedny, dokud nezískal homogenní hmotu. Poté maltu nanese na příčku lopatou a položením lopaty šikmo na boční hranu ji rozprostře do brázdy široké asi 6 cm, silné 2 – 10 cm a dlouhé 2 cm. Poté, co zedník IV. kategorie položí 2,5 cihly, zedník II. kategorie položí maltu pod další 75 cihly.

Zedník 4. třídy pokládá cihly systémem „tup na tup“. Nejprve pomocí zednické lžíce srovná maltu pod 3 cihly; poté drží cihlu levou rukou šikmo, tupým koncem nabere trochu rozetřené malty a posouvá ji k dříve položené cihle, čímž vytvoří plnou svislou spáru. Poté cihlu srovná v rovině s povrchem příčky a lehkými údery rukojeti zednické lžíce cihlu sníží na úroveň kotevní šňůry tak, aby mezera mezi šňůrou a cihlou nepřesáhla 1–2 mm. Maltu vytlačenou na přední plochu zdiva seřeže zednickou lžící a vhazuje ji do svislé spáry zdiva. Poté na stejné místo položí další 3 cihly.

2.6 Příčky o tloušťce 1/4 cihly se pro stabilitu vyztužují ve vodorovných spárách pásovou železnou nebo ocelovou výztužnou tyčí o tloušťce 1 mm o průměru maximálně 6 mm alespoň každých 5-6 řad. Tloušťka spár, ve kterých je výztuž umístěna, musí být alespoň o 4 mm větší než průměr výztuže. Příčky o tloušťce 1/2 cihly se vykládají lžícemi. V místech spojení příček s nosnými zdmi se zatloukají ocelové kartáče nebo kolíky. Malta použitá pro zdění příček musí odpovídat návrhu.

2.7 Při pokládání příček se zvláštní pozornost věnuje kvalitě vyplnění spár maltou, správné poloze každé cihly a svislosti zdiva jako celku.

Pro zlepšení kvality pokládky rohů se doporučuje použít šablony vyrobené z desek hoblovaných zvenku a hoblovaných z vnitřní pracovní strany.

V místnostech, kde již byly podlahy položeny, se šablona instaluje kolmo mezi podlahu a strop. Během pokládky se rohové cihly pevně přikládají k šabloně pomocí bandáže.

Během pokládky se instaluje výztuž, hmoždinky pro upevnění zárubní a překlady nad otvory. Svislost a vodorovnost řad zdiva se pravidelně kontroluje pomocí olovnice, pravítka a vodováhy. Zdivo se vyrovnává lehkým poklepáváním kladivem a rýhovacím kladivem na pravítko připevněné k vnější straně příček.

2.8 Práce na stavbě cihlových příček musí být prováděny v souladu s projektem.

Tloušťka vodorovných spár zdiva by měla být 12 mm, svislých – 10 mm. V případě nucených přerušení by mělo být zdivo provedeno ve tvaru šikmé nebo svislé drážky.

Při provádění přerušení zdiva se svislým drážkováním by měla být do spár zdiva ve vzdálenosti až 6 m podél výšky zdiva, jakož i na úrovni každého patra, položena síťovina (výztuž) z podélných tyčí o průměru nejvýše 3 mm a příčných tyčí nejvýše 1,5 mm.

Počet podélných výztužných prutů se vypočítá jako jeden prut na každých 12 cm tloušťky stěny, ale ne méně než dva pro tloušťku stěny 12 cm.

2.9 Při použití železobetonového zdiva musí být splněny následující požadavky:

— tloušťka spár ve vyztuženém zdivu musí být o nejméně 4 mm větší než součet průměrů protínající se výztuže s tloušťkou spáry nejvýše 16 mm;

— při příčném vyztužování pilířů by měly být stěny provedeny a položeny tak, aby alespoň dva výztužné pruty (ze kterých je vyrobena síťovina) vyčnívaly 2–3 mm na vnitřní povrch pilíře;

— při podélném vyztužování zdiva by měly být ocelové výztužné tyče po celé délce vzájemně spojeny svařováním;

— při instalaci výztužných spojů bez svařování musí být konce hladkých tyčí zakončeny háky a svázány drátem s překrytím tyčí o průměru 20.

2.10 Provádění prací v zimních podmínkách.

Při práci v zimních podmínkách je třeba dodržovat následující pokyny.

2.10.1 Doporučuje se zdívat cihlové příčky v zimních podmínkách pomocí cementových, vápennocementových a hliněných malt.

Složení stavební malty dané jakosti pro zimní práce, mobilitu malty a dobu udržení mobility předem stanoví stavební laboratoř.

Konstrukce příček by měla být provedena rovnoměrně, mezery ve výšce větší než 1/2 podlahy nejsou povoleny.

Při pokládce slepých částí příček a rohů nesmí být mezery větší než 1/2 výšky podlahy a jsou provedeny s drážkou.

Během pracovních přestávek není dovoleno pokládat maltu na horní řadu zdiva. Aby se zabránilo námraze a sněhovým závějům, měla by být horní vrstva zdiva během pracovních přestávek zakryta.

2.10.2 Zděné příčky v zimních podmínkách lze postavit následujícími způsoby:

— nemrznoucí přísady v roztocích třídy jakosti ne nižší než M50;

– na běžných (bez nemrznoucích přísad) roztokech s následným včasným zpevněním zdiva zahříváním;

— zmrazováním běžnými (bez nemrznoucích přísad) roztoky třídy ne nižší než 10, za předpokladu, že je zajištěna dostatečná únosnost konstrukcí během doby rozmrazování (při nulové pevnosti roztoku).

2.10.3 Použití roztoků s nemrznoucími přísadami pro konkrétní typ kamenných konstrukcí musí být dohodnuto s projekční organizací.

Pokládka roztoků s chemickými přísadami se provádí na volném prostranství stejným způsobem jako pokládka mrazem na konvenční vyhřívané roztoky, ale s povinným dodržováním požadavků zvláštních pokynů.

Maltová směs s chemickými přísadami musí mít v době pokládky teplotu alespoň 5 °C. Použití zmrzlé malty ohřáté horkou vodou je zakázáno.

2.10.4 Pokládka konstrukcí metodou vytápění musí být provedena v souladu s následujícími požadavky:

— izolovaná část konstrukce musí být vybavena větráním, které zajistí vlhkost vzduchu během doby ohřevu nejvýše 70 %;

— zatížení vytápěného zdiva je povoleno až po kontrolních zkouškách a stanovení požadované pevnosti vytápěné zdicí malty;

— teplota uvnitř vytápěné části budovy v nejchladnějších místech – v blízkosti vnějších stěn ve výšce 0,5 m od podlahy – by neměla být nižší než 10 °C.

Hloubka tání zdiva, doba tání, pevnost roztoků tvrdnoucích při různých teplotách se přijímají v souladu se SNiP 3.03.01-87.

2.10.5 Při pokládce zmrazovací metodou roztoků (bez nemrznoucích přísad) je nutné dodržovat následující požadavky:

— práce by měly být prováděny současně v celé oblasti;

— aby se zabránilo zamrznutí malty, měla by být při pokládce vrstvy pokládána maximálně na dvě sousední cihly;

— pracoviště zedníka smí mít zásobu malty maximálně 30–40 minut. Maltová nádrž musí být izolována nebo vytápěna. Použití zmrazené malty nebo malty ohřáté horkou vodou není povoleno.

Při instalaci příček, jejichž zdivo je provedeno metodou mrazení, je nutné vzít v úvahu míru sedání zdiva a s ním i podlah během tání. Mezery ponechané pod stropem by měly být dvakrát větší než míra sedání stěn podepřených v daném podlaží.

Teplota roztoku v době jeho pokládky musí odpovídat následujícím ukazatelům uvedeným v tabulce 1.

Kladná teplota roztoku, °C, na pracovišti pro pokládku cihlových zdí

Při rychlosti větru, m/s

Budova je tvořena vnějšími a vnitřními stěnami a příčkami. Jsou to vertikálně umístěné konstrukce, které izolují vytvořený užitný prostor od okolního prostředí a pomáhají jej rozdělit na samostatné místnosti nebo funkční zóny. Během procesu výstavby stavitelé vytvářejí konstrukci, která má požadované vlastnosti. Materiály, technologie a výsledek jsou přísně kontrolovány podle průmyslových norem a pravidel. Samotné stěny nejsou vyrobeny pouze z cihel nebo pěnových tvárnic – můžete dokonce instalovat železobetonové bloky. Existuje několik hlavních typů použitých materiálů, na kterých do značné míry závisí technologie výstavby. V tomto článku si povíme o konstrukci stěn, hlavních technologiích zdiva, vlastnostech instalace příček a nosných stěn.

Typy stěn

Venkovní

Hlavním rysem vnějších stěn je jejich provozní režim. Jsou to konstrukce se zvláštní složitostí – musí nést značné zatížení. Hmotnost střechy, stálý vítr a další silové účinky určují tloušťku stěn. Dalším důležitým rysem je konstantní rozložení přijatého zatížení a jejich vlastní hmotnosti na základy. Seismická aktivita, nevyhnutelná deformace základů a jejich nerovnoměrné smršťování, poklesy a eroze půdy mohou vést ke vzniku trhlin ve stěnách. Vnější konstrukce nutně mají okenní a dveřní otvory. Ty komplikují stěny a snižují tepelné vlastnosti. U vícepodlažních budov (zejména v cihlových) se k instalaci přidávají speciální spáry – proti deformaci, teplotě a smršťování.

Vnitřní

Vnitřní stěny mohou být nosné nebo jednoduše fungovat jako příčky. V prvním případě se instalují na předem připravenou část základu nebo randbalky. Ve druhém případě se zdivo nebo panely používají jako způsob vymezení prostoru do samostatných místností. Stavbu vnitřních stěn doprovází instalace překladů. Jedná se o překlady z kruhového nebo pásového plechu, které slouží k mechanické pevnosti spojených konstrukcí. Tento požadavek vznikl v důsledku postupného smršťování a ztráty stability přidané stěny.

Požadavky a normy SNiP a SP

Pokládka různých materiálů je regulována různými regulačními dokumenty. Existují požadavky na přípravu roztoku, na technologii vytváření soustavy jednotlivých prvků, na instalaci vnitřní stěny na strop – v každém konkrétním případě byste si měli ověřit aktuální dokumenty. Patří sem mnoho SNiP, SP, STO, PPB, GOST. Všechny se redukují na dva hlavní: SP 48.13330 (obecné požadavky na stavební práce) a SNiP 3.03.01 (reguluje požadavky na obvodové a samonosné stěny).

Požadavky na vnější stěny

Pro stavbu vnějších zdí si nemůžete vzít jen tak ledajakou cihlu nebo tvárnici. Je důležité co nejpečlivěji naplánovat technologii zdiva. Zejména byste měli předem zvážit následující body. Vzhledem k tomu, že stěny budou muset nést značnou zátěž, vybírají se kvalitní materiály – spolehlivé a s certifikáty. Stabilita budovy závisí na betonu a cihlách, takže na nich byste neměli šetřit. Vyplatí se ověřit vlastnosti všech „polotovarů“. Jejich hygienická bezpečnost, požární odolnost a šetrnost k životnímu prostředí musí odpovídat povaze stavby – obytné, průmyslové, skladové nebo užitkové. Hlavním požadavkem na stěny je zajištění tepla v budově. Energetická účinnost a tepelná izolace jsou vysoce ceněny v jakémkoli klimatickém pásmu Ruska. Pro Moskvu a severnější regiony je oblíbeným řešením stěny ve dvou nebo více vrstvách. Materiály musí být odolné vůči negativním vlivům prostředí. Významné teplotní rozdíly, vysoká vlhkost, dlouhá doba slunečných dnů – to vše by nemělo ovlivnit životnost stěny. Je racionální zvolit nízkou cenu použitých materiálů – tento parametr nestavte do popředí výběru. Vícebytový dům a venkovské sídlo by měly fungovat stejně dlouho.

Požadavky na vnitřní stěny

Hlavním požadavkem na instalaci vnitřních příček je jejich proveditelnost. Stavba bude vyžadovat finanční prostředky a čas, které se investují nejen do získání samostatných místností – v důsledku toho se užitná plocha mírně zmenší. Vnitřní stěny by neměly být „papírové“: důležitá je zvuková a tepelná izolace. Obyčejné cihly lze následně omítnout z obou stran, ale sádrokartonová deska nebude stačit pro plnohodnotné bydlení. Tloušťka (mm, cm) hraje roli pro instalaci inženýrských sítí. Instalace zásuvky na příliš tenkou stěnu bude problematická. Proto ve snaze ušetřit na cihlách bude jejich pokládání v jedné řadě z technického hlediska iracionální.

Materiály pro stavbu stěn a vnitřních příček

Pro stavbu zdí je vhodná široká škála materiálů. Všechny procházejí důkladnou kontrolou homogenity surovin, jejich kvality a souladu s požadavky stavebního projektu. Před konečným rozhodnutím byste si měli prostudovat plán budoucí budovy. Velký význam mají vzdálenosti mezi svislými konstrukcemi – na nich budou položeny podlahové trámy a v nich budou uspořádány otvory pro dveře a okna. Proto budou stěny širokých místností vyžadovat odolné materiály.

Červené a vápenopískové cihly

Kompaktní blok vyrobený z písku, vápna a dalších složek: poskytuje „flexibilitu“ konstrukce, má přesné rozměry a nízkou hmotnost a je k dispozici za dostupnou cenu;

Keramický blok

Umělý kámen, dutý a se složitou geometrií: větší než cihla, ale nemá významnou hmotnost, zajímavý pro své vysoké tepelně izolační a akustické vlastnosti, relativně dostupnou cenu a značnou odolnost vůči plameni;

škvárový blok

Umělý blok s „bohatou“ historií: studený a těžký, ale velmi odolný produkt, který je vhodný pro zvedání zdí hospodářských budov nebo vnitřní vrstvy zdí obytných budov, vyžaduje vytvrzení po odlití, má dostupnou cenu;

plynový blok

Umělý blok s relativně nízkou povrchovou pórovitostí: má nízkou hmotnost, snadno se zpracovává, poskytuje významnou tepelnou izolaci a dlouhou životnost;

Pěnový blok

Umělý blok s relativně vysokou pórovitostí povrchů: je zajímavý svou dostupnou cenou, je neutrální vůči účinkům plamene, poskytuje značnou hlukovou a tepelnou izolaci, ale po výrobě vyžaduje 1 měsíc zrání;

Bloky z přírodního kamene

skořápkový kámen, suťový kámen, nepálená cihla atd.: neutrální vůči vlivům prostředí a biologických organismů, mají velkou hmotnost (a vyžadují pevný základ) a po výstavbě fungují 100% pouze po dodatečné izolaci;

Pily na dřevo

Dřevo, klády, prkna, SIP desky: poskytují vysokou úroveň tepelné ochrany, jsou zajímavé svou nízkou hmotností (nevyžadují základy), ale vyznačují se vysokou hořlavostí a téměř úplnou absencí odolnosti vůči biologickým vlivům.

Je povoleno kombinovat různé druhy materiálů a jejich jednotlivé jakosti. Obvykle s tím nejsou žádné problémy – a to ani bez vytváření ochranných vrstev. Zůstávají pouze požadavky na kontrolu kvality polotovarů. U řeziva je tedy nutné zajistit nepřítomnost toxických látek – pro každou nebezpečnou chemikálii existují horní limity obsahu (například formaldehyd by neměl být vyšší než 5 mg na 0,1 kg dřeva).

Spotřební materiál a nástroje

• mobilní jeřáb, manipulátor nebo jiné zdvihací a přepravní zařízení – pro přemisťování spotřebního materiálu a všeho potřebného v prostoru zařízení nebo mezi jeho podlažími;
• generátor s rezervou paliva – pro „terénní“ staveniště, pokud nejsou elektrifikována;
• míchačka („míchačka na beton“) – pro přípravu stavební směsi v požadovaném objemu a vysokou rychlostí;
• Úhlová bruska s řeznými kotouči – pro přípravu výztuže a dalších kovových obrobků, pro řezání dalších materiálů;
• vrtačka a sada vrtáků – pro různé pomocné práce;
• měřicí nástroj (stavební svinovací metr, úhelník, olovnice vhodné délky, vodováha), fixy nebo křída – pro měření a značení;
• kbelíky, nosítka, nádrže – pro dodávku materiálů a polotovarů pro přípravu směsi, jakož i pro přesun hotového roztoku na pracoviště zedníka;
• lopata na maltu – pro míchání roztoku a jeho rozdělování do kompaktních nádob;
• zednická lžíce, naběračka – pro ruční práci s maltou: míchání na požadovanou konzistenci a její přivádění na místo budoucího švu;
• krumpáč, kladivo – k dodání cihel (bloků) požadovaného tvaru;
• kladívko – pro umístění do požadované polohy ve zdi a usazení v nanesené vrstvě malty;
• konkávní nebo konvexní stehy – pro dodání estetického vzhledu nevytvrzenému švu.

Nástroje v tomto seznamu by měly stačit pro samostatnou práci. Specializovanější nástroje používají profesionálové, kteří jsou schopni zajistit precizní práci.

Stavební technologie

Proces výstavby je na první pohled poměrně jednoduchý, ale jeho rychlé a přesné provedení vyžaduje spoustu zkušeností.

Rychlost a jistota další práce závisí na přípravě a správném umístění materiálů. Při dlouhodobé výstavbě je důležité mít na staveništi alespoň náhradní (denní) objem spotřebního materiálu.

Pískovo-cementová malta se mísí. Směs se ke každému zedníkovi přivádí pomocí kbelíků.

Provádějí se měření a nastavuje se úroveň budoucí řady bloků (cihel). V počáteční fázi je důležité nedopustit příliš mnoho chyb – korekce další vrstvou malty nebude z hlediska pevnosti zdi zcela správná.

Připojení na stěnu

Při pokládce stávající zdi by se měl použít stejný postup jako při běžné pokládce. Rozdíl spočívá v přítomnosti nebo nepřítomnosti předem připravené drážky – kdy polovina délky cihly záměrně vyčnívá ze zdi.

Pokud existuje drážka, je nutné spojit nové rozložení se „vzorem“ starého – pevnost a stabilita nového dílu je zajištěna jejich kloubovým spojením. Pokud žádná není (stěna je hladká), bude nutné vyvrtat a vložit výztužné tyče.

Pro zajištění připojení je důležité zajistit vysoce kvalitní připojení.

otvory

Tvorba okenních a dveřních otvorů se vyznačuje potřebou krycího prvku. Obvykle se používá válcovaný plech (dvojice úhelníků nebo nosník vhodné velikosti) nebo železobetonový překlad.

Ten druhý je výrobek podobný sloupu s průřezem ve tvaru obdélníku nebo čtverce. Délka překladu je šířka samotného otvoru a nejméně 2 délky cihel (bloků).