Specifikace svařovací elektrody – výchozí místo

Svařovací elektroda – kovová nebo nekovová tyč vyrobená z elektricky vodivého materiálu, určená k napájení svařovaného výrobku. V současné době se vyrábí více než dvě stě různých značek elektrod a více než polovinu celého vyráběného sortimentu tvoří spotřební elektrody pro ruční obloukové svařování.

Svařovací elektrody dělíme na spotřební a nekonzumovatelné. Nekonzumovatelné elektrody jsou vyrobeny ze žáruvzdorných materiálů, jako je wolfram v souladu s GOST 23949-80 „Nekonzumovatelné wolframové svařovací elektrody“, syntetický grafit nebo elektrické uhlí. Spotřební elektrody jsou vyrobeny ze svařovacího drátu, který se podle GOST 2246-70 dělí na uhlíkové, legované a vysoce legované. Na kovovou tyč je nanesena vrstva ochranného nátěru pomocí tlakového lisování. Úlohou povlaku je metalurgicky ošetřit svarovou lázeň, chránit ji před atmosférickými vlivy a zajistit stabilnější hoření oblouku.

Klasifikace svařovacích elektrod
Nekovové svařovací elektrody	Elektrody pro svařování kovů
Netavící se	Netavící se	Kryté	Nepotažené
Grafit Uhlí

Klasifikace obalených kovových svařovacích elektrod podle GOST 9466-75. V souladu s GOST 9466-75 jsou potažené kovové elektrody pro ruční obloukové svařování ocelí a navařování klasifikovány podle jejich účelu, mechanických vlastností a chemického složení naneseného kovu (typy), typů a tloušťky povlaků, jakož i některých svařování. a technologické vlastnosti.

Druhy elektrod podle účelu:

— pro svařování uhlíkových a nízkolegovaných konstrukčních ocelí s pevností v tahu do 60 kgf/mm? (600 MPa). Jsou označeny písmenem U (GOST 9467-75);
— pro svařování legovaných konstrukčních ocelí s dočasnou pevností v tahu nad 60 kgf/mm? (600 MPa). Jsou označeny písmenem L (GOST 9467-75);
— pro svařování legovaných žáruvzdorných ocelí. Jsou označeny písmenem T (GOST 9467-75);
— pro svařování vysoce legovaných ocelí se speciálními vlastnostmi. Jsou označeny písmenem B (GOST 10052-75);
— pro nanášení povrchových vrstev se speciálními vlastnostmi. Jsou označeny písmenem H (GOST 10051-62).

Výše uvedené normy stanoví rozdělení elektrod do typů v souladu s mechanickými vlastnostmi a chemickým složením naneseného kovu. Čísla označující jednotlivé typy elektrod – E42, E42A, E50 atd., charakterizují garantovanou minimální pevnost v tahu v kgf/mm?, a písmeno A – zvýšené plastické vlastnosti, viskozita a omezení chemického složení.

Typy elektrod podle tloušťky povlaku.

Podle tloušťky povlaku se elektrody dělí v závislosti na poměru D/d (D je průměr potažené elektrody; d je průměr tyče):
— s tenkým povlakem (D/d < 1,2). Označuje se písmenem M;
— se středním krytím (D/d < 1,45). Označuje se písmenem C;
— se silným povlakem (D/d < 1,8). Označuje se písmenem D;
— se zvláště silnou vrstvou (D/d > 1,8). Jsou označeny písmenem G.

GOST 9466-75 také stanoví tři skupiny elektrod – 1, 2, 3, vyznačující se požadavky na kvalitu (přesnost) výroby elektrod, stav povrchu povlaku, jakož i obsah síry a fosforu v naneseném kovu. .

Typy elektrod podle typu povlaku:
— s kyselým povlakem (A);
— s hlavním nátěrem (B);
— s celulózovým povlakem (C);
— s rutilovým povlakem (P);
— s povrchovou úpravou smíšeného typu (s dvoupísmenným označením);
— s jinými typy povlaků (P).

Srovnávací tabulka značení elektrod podle typu povlaku:
Typ nátěru	Označení podle GOST 9466-75	Mezinárodní označení ISO
Kyselý	A	A
Hlavní	Б	B
Rutil	Р	R
Buničina	Ц	C
Smíšené nátěry
Kyselina-rutil	AR	AR
Rutil-základní	RB	RB
Rutil-celulóza	RC	RC
Jiné (smíšené)	П	S
Rutil s železným práškem	RJ	RR

Typy elektrod podle přípustných prostorových poloh svařování nebo navařování:
— pro svařování ve všech polohách se symbolem 1;
– pro svařování ve všech polohách kromě vertikální shora dolů – 2;
– pro polohy dna, vodorovně na svislou rovinu a svisle zdola nahoru – 3;
– pro spodní a spodní v člunu – 4. Struktura obalených kovových svařovacích elektrod Obalové elektrody pro ruční obloukové svařování jsou tyče, obvykle o délce 250 až 450 mm. Vyrobeno ze svařovacího drátu s nanesenou krycí vrstvou. Jeden z konců elektrody o délce 20–30 mm je zbaven povlaku pro upevnění v držáku elektrody.

Struktura obalené svařovací elektrody:

Hlavní klasifikace povlaků elektrod:
— Stabilizační povlaky jsou materiály obsahující prvky, které snadno ionizují svařovací oblouk. Nanášejí se v tenké vrstvě na elektrodové tyče (tenkoobalené elektrody) určené pro ruční obloukové svařování.
— Ochranné povlaky jsou mechanickou směsí různých materiálů navrženou tak, aby chránily roztavený kov před působením vzduchu, stabilizovaly oblouk, slitinu a zušlechťovaly svarový kov.
— Používají se také magnetické povlaky, které se na drát nanášejí během procesu svařování vlivem elektromagnetických sil vznikajících mezi napájeným drátem elektrody a feromagnetickým práškem umístěným v násypce, kterou prochází drát elektrody při poloautomatickém nebo automatickém svařování hlavní typy povlaků elektrod:
— Povlaky elektrod s rudnými kyselinami obsahují oxidy železa a manganu, oxid křemičitý a velké množství feromanganu; Pro vytvoření plynové ochrany pro zónu svařování se do povlaku zavádějí organické látky (celulóza, dřevitá moučka, škrob atd.).
— Povlaky rutilových elektrod se významně využívají v souvislosti s rozvojem těžby nerostu rutilu sestávajícího převážně z oxidu titaničitého TiO2. Kromě rutilu obsahují nátěry oxid křemičitý, feromangan, uhličitan vápenatý nebo hořečnatý.
— Povlaky elektrod s fluoridem vápenatým se skládají z uhličitanu vápenatého a hořečnatého, kazivce a feroslitin.
— Organické povlaky elektrod sestávají z organických materiálů, obvykle oxycelulózy, k nimž se přidávají struskotvorné materiály, oxid titaničitý, silikáty atd. a feromangan jako deoxidační činidlo a legovací přísada.

Obalené svařovací elektrody se vyrábějí dvěma způsoby:
– krimpování
– máčením