Můj manžel mě psychicky týrá. Co mám dělat?

Dobrý den. Jsem naprosto zmatená ve vztahu s manželem. Opravdu potřebuji pomoc. Momentálně můj manžel žije odděleně, dokud nevymyslím, co dál.
co je:
manžel – v nejlepších letech, 40 let, všestranný, sečtělý, bystrý, řekla bych dokonce „zkušený“ ve všech oblastech života. Rozumí každému na první pohled, není třeba opakovat, ať už mluví s právníkem nebo instalatérem.
Je mi 30 let, jsem jednoduchá, „nemoderní“, aktivní, optimistická, všichni kolem mě jsou dobří, miluji komunikaci. Miluji svého manžela (ale teď je to jako zklamání).
Jsme manželé 9 let a žijeme spolu 10 let.
dvě děti, 3 a 6 let. Oba dva máme děti moc rádi.
Zpočátku bylo všechno v pořádku. Poslouchala jsem ho ve všem, dělala jsem jen to, co schvaloval. Nevadilo mi to. Hádky se stávaly zřídka, párkrát do roka, ale vždycky jsme se shodli, že jsem vinna, mladá a hloupá a že mi stejně odpustí.
Zajistil mi práci, nadprůměrný plat (financoval si podnikání, zaškolil mě, poskytl mi prostory k práci). Sám nepracuje. Pronajímá si druhé prostory (komerční nemovitost).
Po 7 letech společného života nastal první vážný stres.
Otěhotněla jsem s druhým dítětem, on byl kategoricky proti. Řekla jsem, že porodím. O pár měsíců později se přiznal, že je alkoholik a že byl nakombinovaný. Nechtěl o tom mluvit, protože si myslel, že už nikdy nebude pít, ale pak jsem všechno zkazila, je to moje chyba. Nebýt těhotenství, žili bychom dlouho. Začala jsem zjišťovat, o jakou nemoc jde, a vůbec mě to netěšilo. Odcházel a pak se vracel domů, pořád opilý. Měsíc doma, měsíc pryč a říkal: „Vidíš, co jsi udělala, to je všechno kvůli tvému břichu, je to hnusné vidět.“ A já jsem se pevně rozhodla, že se rozvedeme, jakmile se miminko narodí, abych se s velkým břichem nemusela stěhovat. Poté, co jsem si po narození miminka docela potrápila nervy, jsem si sbalila věci a požádala ho, aby se bez konfliktů dohodl na rozdělení majetku a na tom, kdo kde bydlí – všechno přátelsky. Dokonce si párkrát sedl k jednacímu stolu a dohodli jsme se a já mu ukázala, jaké bydlení pro nás chci, aby byli všichni spokojeni s částkou. A pak se stal prostě zlatým, alkoholismus se téměř snížil na nulu. Není manžel, ale sen, dárky každý den, pomoc s dětmi se objevila z ničeho nic, k prvnímu se nepřiblížil, dokud mu nebyl rok, říkal, že se bojí, že musím s dítětem podnikat na záchodě. A pak jsem byla v šoku. Přesvědčil mě, abych nejdřív zůstala 3 měsíce, a když něco nepůjde podle mého, okamžitě si koupíme byt a já odjedu. Celé 3 měsíce byl prostě zázrak, ne manžel. Pomáhal v domácnosti, seděl s dětmi, začal znovu pracovat, dovolil mi podílet se na utrácení rodinného rozpočtu (to je obecně pohádka), nosil dárky a překvapení každý den, věnoval hodně pozornosti. Chodil na drink s přáteli striktně s mým svolením a ne víckrát za sezónu. Říkal, že na prvním místě jsme my a pak všechny jeho touhy. A já mu věřil.
Pak se všechno změnilo na druhou stranu. občas se stal velmi agresivním. Nikdy mě neuhodil! Ale morálně mě šikanuje, čím dál víc. To se mu stávalo i dříve, ale zřídka. Vybere si důvod a pod silným tlakem mě z něčeho obviní. Uvědomila jsem si to před pár lety. Cítila jsem to, ale nechápala jsem, proč to tak bolí a je to urážlivé. Pak to bylo čím dál jasnější, jako by to dělal schválně, a vybírá si pro mě ta nejbolestivější témata. Ale nepřiznává, že to dělá schválně. A nepřiznává, že mě mučí. Říká, že je to jeho vlastní chyba.
Letos se to děje každé 2 měsíce. Snažila jsem se to ignorovat, ale on mě pořád rozpláče jakýmikoli prostředky, stupňuje urážky, své emoce, výrazy v obličeji, celkově se stejně hroutím a brečím, dokazuji opak. A jakmile moje reakce přejde, on všechno uhladí, znovu mi “odpustí” a já mu v duši odpustím, nedokážu se dlouho zlobit. Když jsem si uvědomila, že tohle není zdravé chování a v podstatě morální násilí, požádala jsem ho, aby to nedělal, on všechno popírá a dokonce popírá i systematičnost, i když mu vysvětluji, že si to na mně pravidelně vybíjí se stejnou frekvencí. Posílá mě k lékaři. Celkově jsem se rozhodla, že tohle nebudu tolerovat. Buď se to pokusím radikálně napravit (jen ne slovy, už jsme si tím prošli..), nebo spolu přestaneme žít.

7 lidí poděkovalo

Psycholog, online — Stavropol