Masakr v Dachau: bdsmn — LJ

Masakr v Dachau se odehrál v koncentračním táboře Dachau v Německu 29. dubna 1945 během druhé světové války. Američtí vojáci 45. pěší divize USA, součásti 7. armády, a vězni tábora brutálně zavraždili 560 německých válečných zajatců a civilistů, většinu z nich palbou z kulometů, v rámci vražedného řádění ve stylu americké mafie.

SS Untersturmführer (poručík) Heinrich Wicker (vlevo) a zástupce Červeného kříže Victor Maurerof (uprostřed, je vidět stožár s bílou vlajkou, kterou drží) se pokoušejí vzdát tábor Dachau Američanům.

Popis kapitulace popisuje brigádní generál Henning Linden v memorandu generálmajora Harryho J. Collinse s názvem „Zpráva o kapitulaci koncentračního tábora Dachau“:

„Když jsme se blížili k jihozápadnímu rohu, vystoupili tři muži s bílou vlajkou. Potkali jsme je asi 75 metrů severně od jihozápadního rohu. Tito tři muži byli zástupci Švýcarského červeného kříže, Viktor Maurer a dva vojáci SS, kteří se prohlásili za velitele tábora a jeho asistenta. Přišli sem v noci 28. dubna, aby převzali kapitulaci koncentračního tábora postupujícím Američanům. Zástupce Švýcarského červeného kříže uvedl, že v koncentračním táboře zůstalo asi 100 strážných SS, kteří složili zbraně, s výjimkou esesáků ve věži… Požádal, aby se nestřílelo. Také hlásil asi 42000 42 „pološílených“ vězňů, z nichž mnozí byli nakaženi tyfem… Zeptal se mě, jakou mám důstojnickou hodnost. Odpověděl jsem: „Jsem zástupcem velitele XNUMX. pěší divize a přijmu kapitulaci koncentračního tábora za armádu Spojených států…“ (Podplukovník Felix L. Sparks)

Američtí skauti se blíží k okraji koncentračního tábora. Obersturmführer Heinrich Skodzensky se pokusil tábor Američanům vzdát, ale byl zastřelen. Podle pamětí Američané zuřili, že se esesáci přišli vzdát v dokonale čistých uniformách s naleštěnými botami.

V současné době není možné určit, která jednotka americké armády vstoupila do tábora jako první, protože mnoho vojáků americké armády různých hodností si protichůdně tvrdí, že jim patří vavříny osvobození. Na místě událostí bylo přítomno i mnoho válečných zpravodajů, kteří přirozeně „všechno viděli na vlastní oči“. Chronologie osvobození tábora je vetkána do složitého mýtu.

Velitel posádky SS, poručík Heinrich Skodzenski, bezvadně oblečený, vyšel Američanům vstříc a za salutování oslovil velitele 45. jednotky Thunderbird GI, plukovníka Jacksona, anglicky slovy: „Jsem velitel táborové stráže. Mám pravomoc vám tábor vzdát.“

Mnoho zdrojů uvádí Heinricha Skodzenského jako posledního velitele Dachau, který tuto funkci zastával pouze jeden den. Skutečný velitel Dachau, Obersturmführer Eduard Weiter, opustil tábor 26. dubna, krátce před americkou invazí.

Michael Selzer, autor knihy „Den vysvobození“, poukazuje na to, že Skodzenski byl oblečen v černé uniformě SS a čistých, nablýskaných botách a tato slavnostnost a úhlednost Američany znepokojovaly.

Podle svědectví Henryka Skodzenského a tří dalších vojáků, kteří se vzdali, nařídil poručík William P. Walsh, velitel roty I 157. pěšího pluku, zatáhnout vagóny „vlaků smrti“ k zadnímu vchodu koncentračního tábora a osobně je zastřelil. Vojín Albert S. Pruitt poté vylezl do vagónu a „výstřely z milosrdenství“ ze své pušky dorazil sténající zraněné, první oběti masakru.

Němci prostřednictvím Červeného kříže vyjednávají s generálem Henningem Lindenem o podmínkách předání tábora Američanům. Zleva doprava jsou zobrazeni: velitel koncentračního tábora, Untersturmführer Heinrich Wicker (téměř skrytý asistentem v čepici), P. Levy, belgický novinář (v helmě, se šálou kolem krku), zástupce Červeného kříže Dr. Victor Maurer (zezadu, se stožárem), generál Henning Linden (v helmě) a někteří američtí vojáci. Maurer drží nad hlavou bílou vlajku.

Němci se vzdali Američanům

Bezpečnostní posádka Dachau se skládala převážně z personálu Luftwaffe, který byl z různých důvodů poslán z fronty do týlu a byl pouze nominálně přidělen k jednotce Waffen SS.

První skupina je vedena k popravě. Vězni ukazují stráže americkým vojákům. Poručíci William Walsh (čtvrtý zleva, zády k fotoaparátu) a Baschichid zorganizovali výběr vězňů na ty, kteří sloužili ve Wehrmachtu, a ty, kteří byli v SS. Poté se skupina asi 200 esesáků přesunula na uhelný dvůr poblíž kotelny. Cestou byly všem příslušníkům Waffen-SS pod pohrůžkou zbraní odebrány hodinky, prsteny, mechanické tužky, pera a peníze. Byli najednou zastřeleni různými typy zbraní – kulomety, karabinami a pistolemi.

V nemocnici Dachau byli ubytováni zranění vojáci Wehrmachtu a teenageři z Volkssturmu: několik stovek lidí. Američané odvedli jak nemocniční personál – lékaře a zdravotní sestry, tak i zraněné – ty, kteří nemohli chodit, vytáhli z lůžek – celkem 358 lidí. Nehybní invalidé byli na místě zastřeleni. Lékaři, lékárník a zdravotnický personál byli v bílých pláštích s páskami Červeného kříže na rukávu. Vedoucí lékař nemocnice Dr. Schroeder vyzval Američany k pořádku, ale byl zbit a měl zlomenou lebku. Tato skupina zahrnovala všechny zaměstnance tábora, včetně učitelů školy. Skupina byla popravena na rozkaz poručíka Jacka Bushyheada.

Vicker (jmenovaný velitelem v kupce) s asistentem a se zástupcem Červeného kříže Maurerem. Viktor Maurer je jedním ze dvou Němců, kteří zůstali naživu.

Těla popravených Němců

Americký voják stojí vedle těl esesáků popravených americkými jednotkami během osvobozování Dachau.

Dozorci byli od ostatních vězňů odděleni poručíkem Walshem a seřazeni u zdi nemocnice na uhelném dvoře vedle kotelny (hromada uhlí je vidět vpravo). Tam byli postříleni puškami a kulomety. Fotografie ukazuje asi 60 mrtvých a zraněných německých dozorců ležících u paty dlouhé zdi (viditelná je pouze čtvrtina celkové délky zdi). Čtyři němečtí vojáci stále stojí naživu vedle svých padlých spolubojovníků, kteří byli zastřeleni chvíli před pořízením této fotografie. Uprostřed se kulometčík krčil nad kulometem Browning M1919A4 ráže .30-06.

Vpravo je budova nemocnice s velkým nápisem Červeného kříže na střeše. Fotografie pořízena přibližně ve 14:47 (Fotografie: B. Arland Musser, armáda USA. S laskavým svolením Národního archivu, Washington, D.C./foto armády USA SC 208765)

Dan Dougherty, tehdy devatenáctiletý voják, který se také podílel na střelbě, v dubnu 19 řekl deníku Jewish Weekly News of Northern California, že když byla druhá skupina přivedena k popravě, v uhelném dvoře bylo asi 2001 novinářů, kteří si prohlíželi hromady mrtvol příslušníků SS. Zde je citát z jeho rozhovoru:

„Tato hromada mrtvol byla asi 2 nebo 3 cm vysoká a 15 metru široká. A byli to příslušníci SS. Jeden z desátníků v mé rotě vytáhl lovecký nůž a usekl jedné z mrtvol prst. Chtěl prsten SS jako suvenýr.“

Američané prohlížejí popravené, aby mohli milosrdně dorazit zraněné.

Spodní fotografie byla pořízena téměř ze stejného úhlu jako ta horní, je patrné, že se zvýšil počet mrtvol.

Šťastní Američané pózují před mrtvolami

Američtí vojáci nebránili již osvobozeným vězňům v tom, aby si vzali zbraně a mučili a zabíjeli zajaté Němce, ať už dozorce nebo vojáky z povolání. Mnoho Němců bylo vězni ubito k smrti lopatami a jinými improvizovanými prostředky. Bývalí vězni také roztrhali dozorce z řad vězňů, kteří spolupracovali s administrativou (tzv. „kápo“), jejich počet není znám.

Lynčování dozorce jménem Weiss, kterému zbývá jen pár sekund života, má jen štěstí, že vězeň nedrží motorovou pilu. V pozadí jsou hromady popravených Němců, vlevo u zdi tři dozorci, kteří se chystají zastřelit. Za pravým ramenem vraha je viditelná střecha jednopatrové nemocnice pro personál, odkud byli zranění vyvlečeni na popravu.
(Fotograf neznámý, pravděpodobně Arland B. Musser, američtí vojáci. Reprodukce z knihy „Den Američanů“ od Nerina Guna.)

V roce 1991 Národní archiv USA odtajnil dokument – memorandum poručíka Howarda Buchnera. Podle jeho zprávy se události v Dachau 29. dubna 1945 odvíjely následovně:

6:00 Nový velitel tábora, SS-Obersturmführer Heinrich Skodzensky, vydal svým podřízeným rozkaz ke kapitulaci. V té době bylo pod jeho velením asi 560 lidí, někteří z nich byli zraněni v nemocnici.
10:55 Esesáci složili zbraně a zvedli ruce. Velitel Skodzenski vyšel Američanům vstříc, ale byl zabit při pokusu o kapitulaci tábora.
11:00 Části třetího praporu 45. americké divize vstupují do tábora.
11:30 Američtí vojáci zabili 122 německých válečných zajatců, většinou dozorců. Uprchlí vězni zabili dalších asi 40 dozorců, některé z nich improvizovanými prostředky.
12:00 V dachauské nemocnici byli zranění vojáci Wehrmachtu a teenageři z Volkssturmu: několik stovek lidí. Američané odvedli nemocniční personál – lékaře a zdravotní sestry a zraněné, ty, kteří nemohli chodit, vytáhli z lůžek – celkem 358 lidí.
12:05 Kulometčík přezdívaný „Birdeye“ náhle vykřikl: „Snaží se utéct!“ a zahájil palbu ze svého kulometu Browning, přičemž zabil 12 vězňů.
14:45 Zbývajících 346 zajatých německých vojáků a nemocničního personálu, bezmocných a neozbrojených, bylo na rozkaz poručíka Jacka Bashikhida zastřeleno kulomety v bloku C. Nejméně jeden německý voják byl vězni ubit k smrti lopatou. Zranění byli doraženi jednotlivými výstřely. Nikdo nezůstal naživu.

Velitel popravy, poručík Howard Buchner, se k této události suše vyjádřil ve štábní zprávě „Osud posádky Dachau“, v níž uváděl celkový počet obětí na 560 osob.

Těla zůstala v uhelném dvoře až do 3. května 1945, zatímco incident vyšetřoval podplukovník Joseph Whitaker, zástupce generálního inspektora 7. armády. Zpráva s názvem „Vyšetřování údajné brutality německých gard v Dachau“ byla podána 8. června 1945. Byla utajována.

Dokumenty padlých Němců byly zničeny a medailony odstraněny. Jejich těla byla zajatými vojáky pohřbena na neznámém místě. Tím bylo porušení Ženevské úmluvy o identifikaci padlých nepřátelských vojáků, zákazu pohřbívání v neoznačených hrobech a nucené práce při pohřbívání mrtvých.

Američané hrubě porušili Ženevskou úmluvu týkající se zacházení s válečnými zajatci a spáchali válečný zločin. Žádný z účastníků masakru nebyl potrestán, generál Patton obvinění stáhl. Když bylo vyšetřování zločinu ukončeno, generál George S. Patton nařídil, aby mu byly předloženy všechny důkazy, jako jsou písemná prohlášení, fotografické negativy, obrázky atd. Všechny tyto usvědčující důkazy umístil do kovového odpadkového koše, osobně jej za přítomnosti svých důstojníků zapálil a řekl: „Pánové, tento incident je nyní uzavřen.“ Výsledky vyšetřování podplukovníka Josepha Whitakera z 8. června 1945 byly po mnoho let utajeny.

Celkový počet strážců tábora:
Zastřeleno na místě – 122
Zabito vězni – 40
Střelba z kulometů – 346 + 12
Zabit v bitvě – 30
Chybí – 10
____________
Celkem: 560

Je ironií, že většina pravidelných dozorců v táboře odešla dříve. Esesáci popravení Američany v Dachau byli členy Waffen-SS, převelení z východní fronty několik dní před osvobozením tábora s konkrétním úkolem předat jej západním spojencům. Pravděpodobně považovali toto přidělení mimo Rudou armádu za velmi šťastnou náhodu a nemělo to nic společného s tím, co se dělo v Dachau.